Jasné
Poslední telegram..
Telegram, který poslala do věznice generálu Zahálkovi jeho choť se smutnou zprávou, že jeho maminka zemřela. Na telegram vzpětí napsal poslední dopis na rozloučenou,. Přepis dopisu na poslední fotce.
Kategorie artefaktu
Identifikovaná kategorie: | |
---|---|
Názory uživatelů: | Pohledy (1 názor) Peters1: Pohledy |
Přihlaste se a pomozte určit tento nález.
Fotografie
Komentáře
Tak to koukám... Velká rarita, chtěl jsem napsat něco jako 'super' nebo tak ale asi by se to k povaze dokumentu moc nehodilo...
No, smutné to je,..Příběh je to silnej. Pokaždý, když ten dopis čteme, tak to není za sucha,....Máma je na to hodně citlivá a já taky,... Čím víc o tom vím, tím je to silnější...
Smutnej dokument doby.
Otakar Zahálka byl děda mojí mamky,... Rodina Slavíčkova je příbuzenstvo z památníku V Resslovce.. Zahynuli v Mauthaussenu..
František Slavíček (11. ledna 1890, Hosín u Českých Budějovic[1] – 24. října 1942, KT Mauthausen) byl za protektorátu ředitelem Všeobecné nemocenské pojišťovny v Praze.[3] [p 8] Odbojovou činnost vyvíjel v rámci ilegální organizace „Jindra“,[3] pro kterou pracoval také bývalý učitel speciálního účetnictví nemocenských pojišťoven Jan Sonnevend.[3] Jan Sonnevend byl za protektorátu v Praze předsedou starších české pravoslavné církve, zapojil se do nekomunistického protiněmeckého odboje a sehrál významnou roli jako aktivní pomocník parašutistů tím, že byl jedním z iniciátorů jejich ukrytí v kryptě kostela v Resslově ulici.
JUDr. František Slavíček poskytoval potřebné dokumenty příslušníkům odboje. Zajistil falešné doklady řadě odbojářů i některým parašutistům,[7][8] kteří připravovali atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Slavíček byl „dodavatelem“ nevyplněných pracovních knížek (tzv. „Arbeitsbuchy“) určených především pro osoby pohybující se v ilegalitě.[3] Dále získával pro tyto odbojáře potravinové lístky a hlavně dodával i samotné potraviny: maso, kuřata, slepice i mouku získávané z venkova od mimopražských rolníků a řezníků.[3]
Dne 3. července 1942 zatklo gestapo JUDr. Františka Slavíčka v jeho bytě[7] (dnešní ulice Kováků 1811/12). [p 1] Spolu s ním byla toho dne zatčena i jeho manželka Marie Slavíčková, [p 2] jeho syn Otakar Slavíček (stáří 22 let)[3] [p 3] a jeho dcera Ludmila Slavíčková (stáří 17 let).[3] [p 4] Celá rodina Slavíčkových byla dne 24. října 1942 popravena v KT Mauthausen.
Hodně smutnej dokument ,hluboká úcta těm lidem zaplatili za pomoc druhým tím nejcennějším svojím životem
Je obdivuhodné, že to brali jako samozřejmost...... Dnes se to pomalu vytrácí.
Přesně tak....
Tyhle věci jsou dost silné a je třeba si je připomínat. Který z dnešních představitelů země se k nim hlásí? Asi jim to stud nedovolí.
Je to spíš nezajímá, pokud zrovna nehoněj body před volbama... Jinak se znalostma týhle problematiky jsou na úrovni žáků 5. Třídy.... Možná ani to ne,... (Bez urážky, jsou v tech školách i vyjímky, ale jen díky tatínkům, jako jsme my)
To je silný ten dopis, strašně moc! S jakou pokorou to napsal, jak mu muselo být hrozně, (nebo nebylo a byl opravdu s osudem smířen) přesto napsal tak krásnej a "klidnej" dopis OBDIVUHODNÉ!!!!!!!!
Obrovská síla mysli!!!!
Smekám před Tvým pradědečkem!!!!!!!!!!!!!
Den před popravou přivedli na celu třetího vězně, ale byly tam jen dvě postele, tak mu Otakar nabídl tu svoji... Poslední noc strávili dva na jednom kavalci,.. Ten svědek se dožil osvobození, tak se dochovalo svědectví dodnes,...
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.