Pecetitko

Dnešní radost.

Kategorie artefaktu

Identifikovaná kategorie:
Názory uživatelů: Erbovní (5 názorů), Cechy a řemesla (3 názory), Novověk - pečetítka (1 názor)
j.xx: Novověk - pečetítka, Smeky: Erbovní, tutovka: Cechy a řemesla, GATTO: Cechy a řemesla, : Erbovní, JakubChlastak: Erbovní, jarkan: Cechy a řemesla, soma: Erbovní, dynamo: Erbovní, Hlas admina (?)

Přihlaste se a pomozte určit tento nález.

Fotografie

Pecetitko
Pecetitko
Pecetitko
Pecetitko

Okolnosti nálezu

Lokalita:Praha
Stav půdy:Vlhká
Hloubka nálezu:10 cm
Použitý detektor:Equinox 600
17 hlasů
17 hlasů
zobrazeno:
2354x,
komentářů:
13,
nálezce:
j.xx j.xx
vyfotografováno:
17. června 2018,
vloženo:
17. června 2018

Komentáře

;-)hajný je lesa pán ;-)pěkný. ;-)

Vypadá super ;-)

Moooc pěkný, gratulace, pečetítka mám rád!

P.S. Erb rodu Baratheonů – korunovaný jelen?

Kuchař a vaří jelení guláš. ;-)

Tak to je..!grt :-O ;-)

Nějaký pan nadlesní si nechal udělat hezké pečetítko. Jinak prima nález.

znakové občanské pečetidlo, šlechtické je oproti tomuto honosnější, propracovanější, na helmu by se koruna nacházeti měla i opis bývá častý.....ale i toto je erb
- jmotiv elen - může se jednat o myslivce, nebo někoho kolem lesa se motajícího, ale může to být i jméno majitele pečetidla - Jelen, Jelínek, jináč myslivci měli i kolikráte v erbu místo přilby - jelení, srnčí hlavu s parůžky

Občanské znaky se po vzoru šlechtických nejčastěji skládají rovněž ze štítu, helmu
s přikryvadly a klenotem. Někdy jsou celkovým tvarům šlechtickým tak podobny, že tu není
téměř rozdílu, jindy však přece se značně odlišují. Především tvar štítu bývá nejčastěji oválný,
což u šlechtických bývá zřídka, nebo všelijak vykrajovaný. Přilba na nešlechtických znacích
(jak již bylo připomenuto) má vždy býti kolčí, tj. zavřená, nikoliv otevřená (tzv. turnajská), na ní
pak nemá býti nikdy koruna, leda točenice. Jako klenot na přilbě u nešlechtických znamení opakuje
se někdy figura znaku, buď celá nebo z části („rostoucí“), nejčastěji však buď tři pštrosí
pera nebo jedno či dvě křídla, leckdy také rohy. A tu často nacházíme odchylky, vyplývající
buď ze snahy přece jen odlišit znak od erbu šlechtického, nebo z menší dovednosti rytcovy, že
se helm velmi podstatně odlišuje od obvyklého tvaru heraldické přilbice, nebo místo ní např.
u kněží nacházíme umrlčí lebku, nebo u myslivců jelení či srnčí hlavu s parůžky, apod.; přikryvadla
bývají jen všelijak vinutými ozdobami napodobena. Po stranách přilby nacházíme na ob-
čanských pečetích (ovšem též u šlechtických, ač tam bývá v opise dokola nejčastěji celé jméno)
začáteční písmena jména majitelova. Bývá jich dvě až čtyři, zřídka více. Po pravé straně přilby
bývají písmena jména (nebo jmen) křestního, po levé jména rodového. Od 17. století bývalo
zvykem užívat dvou jmen křestních, a mimo to k jménu rodovému přidávali si ještě jméno pů-
vodové.

o:-) - opr - motiv jelen -

Díky za komentáře. Nahoře se dají rozeznat písmena vlevo FR a vpravo GV .

a tu ještě něco málo o tom -

například Ignác František Zahrádka, pocházeje z Č. Brodu, zval se Zahrádka-Brodecký
a v jeho pečeti objevují se písmena I. F. – Z. B. Jestliže se jeho syn, protože se narodil
v Jindřichově Hradci, nazýval Zahrádkou - Hradeckým a pečetil pečetidlem po otci zděděným,
je tu pak ovšem nesrovnalost, když místo očekávaného písmene H nacházíme B. Takové případy
se ovšem stávají častěji. Odhlédneme-li od měšťanských erbů, jež byly erbovním listem
uděleny a propůjčeny, takže se dědily nebo mohly a měly se dědit z generace na generaci tak,
jako erby rodů šlechtických, nacházíme u samovolně volených znamení občanských po staletí
trvající dědičnost poměrně řídce, ač dokladů pro dědičnost je také hojně. Je to do jisté míry vysvětlitelné
tím, že osvojený občanský znak nebyl právně podložen, že byl spíše jen trpěn a vyplýval
více z módy, než z tradičního rodového uvědomění. A tak, když pominula móda, vnuk
odložil znakovou pečeť, kterou užíval jeho otec a děd. Ale tato občanská znamení nejen se všude
nedědila důsledně v občanských rodech z pokolení na pokolení, jako tomu bylo u rodů erbovních
a šlechtických, leckdy totiž i rodní bratří užívali každý jiného znamení. Dokonce ně-
kdy i jedna a táž osoba mění svůj znak. Ať už tedy občanská znamení mají se znaky šlechtickými
mnoho společného nebo odlišného, vlastivědný badatel je nemůže přejít bez povšimnutí,
kdekoliv se s nimi setká........

- a totok pečetidlo je ve své podstatě - "erbovní", protože jsou splněny požadavky erbu - štít, znak, přilba, klenot

Lukegossi - jednoznačně uznávám tvoje znalosti , ale stejně nemohu přijmout tvůj názor, že erb je vše, co tvarem připomíná rytířský štít. Rodový erb uděloval nebo schvaloval vždy panovník a byl dědičný po staletí,ale to že si nějaký občan zaplatí výrobu pečetítka, kde je na štítu nějaká fantasmagorie je přece zcela jiný level.
Proto bych raději volil název osobní znak, nebo cokoliv jiného, jenom proto, aby bylo jasné co bylo " oficiálně a úředně " přiděleno a co je osobní ambice "vypadat jako".

- jenže i ta fantasmagorie může mít původní zakoupený erbovní list
..i petr kašpar tyto paskvily nazývá erby.....

Jak veliká byla obliba pečetí se znakem u osob neurozených, nebo případněji touha aspoň
zdánlivě rovnati se šlechticům, toho máme také výmluvný doklad domácí v pamětech zná-
mého zeměměřiče a někdejšího knížecího místoarchiváře v Třeboni, Petra Kašpara Světeckého
z Černčic. Zaznamenávaje zprávy biografické a rodopisné o přečetných lidech, s nimiž byl znám
nebo přišel nějak do styku, neopomenul nikdy též napsat, leckdy i přikreslit, jaký erb dotyčná
osoba v ”pečovtu” užívá, a dodati, zda znak ten má po rodičích, či jen ”podle své hlavy“ nebo
je-li snad onen ”pečovt” z onejch jeden, jaké kramáři na prodej nosejí.“

- erby prosté i s přídomkem propůjčovali především panovníci. Císařové římsko-němečtí
také však přenášeli toto právo na tzv. palatiny (comites palatini, Hofpfalzgrafen), tj. osoby nadané
zvláštními výsadami
Palatinát byl dvojí: větší (comitiva maior), udělovaný představitelům
nejpřednějších šlechtických rodů i dědičně (např. u nás 1671 Schwarzenbergům, 1676 Kinským,
1724 Colloredům), s nímž spojeno bylo i právo povyšovati do stavu šlechtického, a menší
(comitiva minor), jenž dovoloval mj. pouze propůjčování znaků. Tak komitiva udělená 9. června
1629 Janu Rudolfovi Trčkovi z Lípy jej opravňovala, aby propůjčoval též „počestným a zachovalým
osobám znamení a měšťanské erby a klenoty se štíty a helmy.“ Palatinát nebyl však udě-
lován toliko osobám fyzickým, nýbrž měly jej též osoby právnické. University mívaly malou
komitivu a v důsledku toho udělovaly erby, jmenovitě svým graduovaným příslušníkům. Dokto-
ři vůbec, zvláště doktoři práv, byli považováni za oprávněné k vedení znaků již samým nabytím
této akademické hodnosti
- rozlišujeme erb celý a prostý, k erbu celému náležely štít s erbovním znamením, helm, pokryvadla, točenice nebo koruna a klenot; erb prostý je samotné erbovní znamení
- Nejstarší erbovní listy – tak se nazývaly listiny (majestáty), jimiž panovník nebo osoba
k tomu oprávněná udílela erb, event. i přídomek – jsou ze 14. století. Od husitských válek se
udílení erbovních listů velmi množí a dochází největšího rozkvětu v 16. století. „Pýcha a bohatství
zrodily v měšťanech 15. a 16. věku nezřízenou touhu, aby erby a přídomky byly podobny
aspoň rytířům nebo vladykům.“
Erbovníci až do počátku 16. století namnoze téměř automaticky
přecházeli do stavu vyššího, rytířského, ale později se vytvořila mezi těmito vrstvami jen
dosti nesnadno překročitelná přehrada.
Právně tedy udělení erbovního listu v dobách největšího
rozkvětu této instituce až do jejího zániku koncem věku 18. neznamenalo více, než že obdařený
a jeho legitimní nástupci směli užívati uděleného erbu a přídomku, zůstávali však nadále
ve svém dosavadním stavu.
Erb a přídomek nevyvazovaly poddaného z poddanství, měšťan zůstal nadále měšťanem
a pří svých městských živnostech, jimiž se šlechtic zabývati nesměl. Udělení erbu a přídomku
bylo však považováno za vyznamenání, k němuž bychom mohli přirovnati moderní udělování
řádů a podobných vnějších vyznamenání. Honositi se erbem stalo se touhou přemnohých, stalo
se módou, jíž hověl kde kdo onačejší, i když leckdy byl to jen erb cechovní nebo libovolně
zvolený. Erby nešlechticů ocitaly se tak na pečetidlech, pečetních prstenech, na různém domácím nářadí, koflících, talířích, na nábytku, kostelních lavicích a jmenovitě též na náhrobcích.


Váš názor na ty "čistokrevné" erby by se hodil v době, kdy se to takto zvrhlo ....

Lukegossi - děkuji za velice kvalifikovanou odpověd, ale přesto nebudu řidiče mopedu považovat za člena motorkářského gangu, jen proto, že má na zádech nápis Hells Angels. :-).
Ale to je samozřejmě jenom můj problém.

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru