Pečetidlo - typář

Krása 👍

Krásný kousek, velká gratulace.

ta díra -bych řekl- bude praktická věc a to pro fixaci plošky k držátku, nebo jinými slovy - po odlomení stávajícího držátka díra sloužila na opravu typáře, pokud vidíme obě pečetidla, jsou provrtány právě kusy, které nemají kobylku, křídlo, kuželku, čiže držátko
- a jak tedy bez pořádného držení pečetiti??
- ono pečetidlo nebyla tenkráte levná věc, takže na nové nebylo a ta malá deformace v symbolu, to nic není, nadrbal se tam trn nějaký a jelo se dál
- úvaha, ,že to bylo na špagátku se mi nezdá reálná, bo by se to muselo na každé pečetění ze špagátku vyvlíknouti rozsukováním oného a pak to po použití ze zaschlého vosku pečetního tesákem dolovati, přičemž by se mohla pečeť hrubo poškoditi
- mrtvému se nevrtal typář, ale vytrhaly zlaté zuby a zaklaply víka

Někde jsem četl,že vdova po živnostníku ,pokračovala v živnosti,pečetítko se tímto způsobem označilo a ona ho dál používala s požehnáním úřadů.

Parádní nález! Improvizované fotky taky pěkné! Gratulace!

Krásnej kousek, a fotky jsou mnohem lepší, než co tu často vídáme

to poškození kvůli úmrtí a předání rodinnému příslušníkovi - co by to mělo za význam značiti takto vdovy?? - jakože úleva na daních?? nebo schovívavost na kvalitu nevalnou??

tu něco málo o tom

Právo na pečeť bylo důležité významem svého objektu. Pečeť byla vlastně původně jediným prostředkem potvrzujícím jednak pravost písemnosti a jednak nahrazujícím podpis. Kromě toho pečeť byla i prostředkem legitimačním a musila z těchto důvodů býti chráněna před paděláním. Přivěšením, zavěšením neb přitištěním pečeti potvrzoval majitel pečeti svou účast na, aktu a dokonával tak pro sebe samu právní jednání, jako naopak zase odstraněním pečeti platnost právního jednání zrušoval, odvolával. Že právo na pečeť jest úzce spojeno s právem erbovním, vyniká již z toho, že pečeť pravidelně u osob soukromých nese obraz jejich znaku (nikoliv však na př. u měst, kde původně se liší obraz pečeti od znaku). Právo pečeti jest i vznikem spojeno se vznikem práva erbovního, od něhož se různívá jen v některých sociálních ustanoveních, jako jest na př oprávnění pečetiti voskem určitě barvy, neb přivěšovati pečeť na nitích určitě barvy. I v těchto speciálních ustanoveních vzniká pak právo privilegisačním aktem, udělením tohoto práva pravidelně od panovníka.
Kromě toho s právem na pečeť souvisí těsně i právo na pečetidlo. Pečetidlo, typář, jest nástroj, jímž pečeť, to jest jeho otisk, se pořizuje. Nejde tu ovšem o otázku držby neb vlastnictví tohoto pečetidla, nýbrž o otázku disposičního práva s typářem, tedy opět jako při pečeti o jakýsi substrát pečetidla. Proto toto právo na pečetidlo není vázáno na existenci pečetidla, protože se nemění, nahradí-li oprávněný dřívější pečetidlo pečetidlem novým. Vznik práva na pečetidlo souvisí těsně se vznikem práva na pečeť. jež je pravidelně také již v sobě zahrnuje. Oprávněný má právo pečetidlo zničiti, na př. rozbitím, přerytím obrazce a pod., což se děje pravidelně tehdy, když pečeť byla ukradena. Bývá pak zvykem, že okradený, neb ten. jenž pečetidlo ztratil, dává o tom učinili zápis do některých knih úředních. Dokladem toho jest případ, kdy krádež pečetidla byla zapsána do register milosti dání při nejvyšším purkrabí pražském a zároveň provedena proklamace její neplatnosti (r. 1595), což je pravděpodobně obdobou zápisu do zemských desk moravských pří ztrátě městského pečetidla. Konečně víme, že pečetidlo bývalo zemřelému vkládáno do rakve a po př. i roztloukáno na hrobě, což je opět obdoba podobného symbolického aktu, naznačujícího zánik práva erbovního, který se dál rozbíjením erbů.
Právo na pečeť i právo na pečetidlo jest příkladem, do jakých detailu vnikala práva t. zv. osobnostní. Datovali rozkvět těchto práv nelze jednotně. Právo erbovní u nás nejvíce se rozvíjí pronikáním rytířství, tedy v době 13. a 14. stol., právo na pečeť a niv pečetidlo je poněkud zpožděno asi o sto let. Dlouhou dobu pák se všechna lato práva udržují na stejné výši a teprve modernější technika kancelářská je vytlačuje. Bylo by možno podotknouti, že pečeť vystřídal podpis a razítko, ale oba tito nástupci nestali se dědici také obdobných práv k nim se vížících. Kromě toho slušelo by připomenouti, že v zásadě středověkého práva, které nevedlo přesné hraniční linie mezi právem veřejným a právem soukromým, tato práva působila silným odleskem i na práva veřejných korporací, na př. měst, kde pečeť samozřejmě se domohla ještě většího významu, než při osobách soukromých.

a tu modernější věk

.....například Ignác František Zahrádka, pocházeje z Č. Brodu, zval se Zahrádka-Brodecký
a v jeho pečeti objevují se písmena I. F. – Z. B. Jestliže se jeho syn, protože se narodil
v Jindřichově Hradci, nazýval Zahrádkou - Hradeckým a pečetil pečetidlem po otci zděděným,
je tu pak ovšem nesrovnalost, když místo očekávaného písmene H nacházíme B. Takové případy
se ovšem stávají častěji. Odhlédneme-li od měšťanských erbů, jež byly erbovním listem
uděleny a propůjčeny, takže se dědily nebo mohly a měly se dědit z generace na generaci tak,
jako erby rodů šlechtických, nacházíme u samovolně volených znamení občanských po staletí
trvající dědičnost poměrně řídce, ač dokladů pro dědičnost je také hojně. Je to do jisté míry vysvětlitelné
tím, že osvojený občanský znak nebyl právně podložen, že byl spíše jen trpěn a vyplýval
více z módy, než z tradičního rodového uvědomění. A tak, když pominula móda, vnuk
odložil znakovou pečeť, kterou užíval jeho otec a děd. Ale tato občanská znamení nejen se všude
nedědila důsledně v občanských rodech z pokolení na pokolení, jako tomu bylo u rodů erbovních
a šlechtických, leckdy totiž i rodní bratří užívali každý jiného znamení. Dokonce ně-
kdy i jedna a táž osoba mění svůj znak. Ať už tedy občanská znamení mají se znaky šlechtickými
mnoho společného nebo odlišného, vlastivědný badatel je nemůže přejít bez povšimnutí,
kdekoliv se s nimi setká........

Nádhera, to je jedna z mých nejvyšších met toto najít. Každou hledačku si ho přivolávám a nic, kurňa Gratulace převeliká!

Děkuji pánové, lukegoss zajímavé čtení, jsem zase o něco chytřejší.
Kacuro: Tak ať se ti taky v nejbližší době podaří.

Pěknej kousek a moc dobré čtení od Luka

Lukegoss i Angel :-

Typář, presentace a informace od Luka- to vše parádní a zajímavé. Gratuluju k nálezu!

pěknej kousek, A Luku.K těm změnám mohlo docházet i zdůvodu polepšení erbu,k čemuž mohlo docházet u jednotlivých rodových větví které začínaly stejným erbem ale dnes se kromě základního rodového znaku liší.

áno, přátelé badatelé, je to zajímavé, jak lidé dříve žili......
- mistře kovářský, áno, s tím souhlasím, měnily se i např, barvy