Pečetidlo?

typář je pečetidlo

Mysleli jsme typař, ale přišel nám dost velký. Asi nerozlustime nápis

Škoda ho,zkusit dohledat zbytek👍💪,jinak gratulace.😉

+- 14.stol.

zajímavej nález, tenhle rozměr pečetidla to už vypadá na nějakou velkou světskou, nebo církevní vrchnost, nebo pečetidlo nějakého města, ale spíš asi nějaké osoby vzhledem k tomu úmyslnému poškození, což se dělalo po smrti dotyčného

áno, v té době nešetřili - a myslím, že tu, v katalogu, je i pečetidlo tohoto tvaru a má NEUVĚŘITELNÝCH 7 cm!!!!

- a k tomu poškození - chtělo by to vyfotit ještě z profilu

- pokud je tedy poškození úmyslné, pak se tak dělo i z jiných pohnutek, než-li je pouhá smrt

Právo na pečeť bylo důležité významem svého objektu. Pečeť byla vlastně původně jediným prostředkem potvrzujícím jednak pravost písemnosti a jednak nahrazujícím podpis. Kromě toho pečeť byla i prostředkem legitimačním a musila z těchto důvodů býti chráněna před paděláním. Přivěšením, zavěšením neb přitištěním pečeti potvrzoval majitel pečeti svou účast na, aktu a dokonával tak pro sebe samu právní jednání, jako naopak zase odstraněním pečeti platnost právního jednání zrušoval, odvolával. Že právo na pečeť jest úzce spojeno s právem erbovním, vyniká již z toho, že pečeť pravidelně u osob soukromých nese obraz jejich znaku (nikoliv však na př. u měst, kde původně se liší obraz pečeti od znaku). Právo pečeti jest i vznikem spojeno se vznikem práva erbovního, od něhož se různívá jen v některých sociálních ustanoveních, jako jest na př oprávnění pečetiti voskem určitě barvy, neb přivěšovati pečeť na nitích určitě barvy. I v těchto speciálních ustanoveních vzniká pak právo privilegisačním aktem, udělením tohoto práva pravidelně od panovníka.
Kromě toho s právem na pečeť souvisí těsně i právo na pečetidlo. Pečetidlo, typář, jest nástroj, jímž pečeť, to jest jeho otisk, se pořizuje. Nejde tu ovšem o otázku držby neb vlastnictví tohoto pečetidla, nýbrž o otázku disposičního práva s typářem, tedy opět jako při pečeti o jakýsi substrát pečetidla. Proto toto právo na pečetidlo není vázáno na existenci pečetidla, protože se nemění, nahradí-li oprávněný dřívější pečetidlo pečetidlem novým. Vznik práva na pečetidlo souvisí těsně se vznikem práva na pečeť. jež je pravidelně také již v sobě zahrnuje. Oprávněný má právo pečetidlo zničiti, na př. rozbitím, přerytím obrazce a pod., což se děje pravidelně tehdy, když pečeť byla ukradena. Bývá pak zvykem, že okradený, neb ten. jenž pečetidlo ztratil, dává o tom učinili zápis do některých knih úředních. Dokladem toho jest případ, kdy krádež pečetidla byla zapsána do register milosti dání při nejvyšším purkrabí pražském a zároveň provedena proklamace její neplatnosti (r. 1595), což je pravděpodobně obdobou zápisu do zemských desk moravských pří ztrátě městského pečetidla. Konečně víme, že pečetidlo bývalo zemřelému vkládáno do rakve a po př. i roztloukáno na hrobě, což je opět obdoba podobného symbolického aktu, naznačujícího zánik práva erbovního, který se dál rozbíjením erbů.
Právo na pečeť i právo na pečetidlo jest příkladem, do jakých detailu vnikala práva t. zv. osobnostní. Datovali rozkvět těchto práv nelze jednotně. Právo erbovní u nás nejvíce se rozvíjí pronikáním rytířství, tedy v době 13. a 14. stol., právo na pečeť a niv pečetidlo je poněkud zpožděno asi o sto let. Dlouhou dobu pák se všechna lato práva udržují na stejné výši a teprve modernější technika kancelářská je vytlačuje. Bylo by možno podotknouti, že pečeť vystřídal podpis a razítko, ale oba tito nástupci nestali se dědici také obdobných práv k nim se vížících. Kromě toho slušelo by připomenouti, že v zásadě středověkého práva, které nevedlo přesné hraniční linie mezi právem veřejným a právem soukromým, tato práva působila silným odleskem i na práva veřejných korporací, na př. měst, kde pečeť samozřejmě se domohla ještě většího významu, než při osobách soukromých.

vypadá to na půlku přesekaný, zezadu rozplácnutý a ještě v té pečetní plošce opět nějaký sek tím nástrojem s vlnovkama, což byl nejspíš pilník