Nedovolené ozbrojování

Gumipuška, neboli bačus. Letecký gumy, klasika

Jako malému školákovi mi jeden habán napálil zelenou borovou šiškou do horního rtu. Teda řeknu vám, že to byla rána jako z děla. Viděl všechny svatý, i ty, který ještě svatý nebyli.

Letecká guma číslo 5......docela problém dětskou rukou napnout, ale ta prda do vokna!

.....taky pamatuji ty průsery

Jo-jo dvanáctka matka nebo koule z ložiska to je prda
Ale mi profíci jsme roztloukli starý pláty z kamen na centimetrový kousky a to potom bylo...........

Osmička guma a olověná kule z perkusního revolveru. Když s ní člověk fláknul proti betonovému tarasu, tak byla rozpláclá stejně jako z tý ládovačky.

on si to málogdo uvědomuje,ale je to docela smrtonosná zbraň,jen taková skobička šla kolikrát do krve,no taky sem se něco nastřílel

Skobičák a balónky v průvodu na prvního máje. To byly průsery, to bylo poznámek

Bohužel většina dnešní dospívající mládeže už ani nepozná o co jde a v ruce by to drželi jako Žižka telefon....

jj děda mi udělal můj první prak tak v r.1976 a hned mě vzal do lesa střílet veverky
a průsery ani nepočítám...kámošovi jsem to napálil hliněnkou přímo mezi oči do kořene nosu

no, my sme jako haranti věčně lítali do modeláře pro leteckou gumu, největší akce demoliční, co vzpomínám s tímto nástrojem, byla na jednom opuštěným baráku, kdy jsme nejdříve vzduchovkama stříleli do oken, no udělalo to dírku a nic víc, než se tabulka vysypala, padla pomalu krabička dibol
- tak kdosi zavelel - to nemá cenu, jdem pro gumišusy
- tak jsme se přezbrojili, no to už byla jiná - okna pěkně lítaly, no jednomu rupla guma, tak házel kameny - co hod, to tabulka dule - šlo to i s těma rozdělujícíma dřevěnýma šprušlema - jak sme to zmerčili, šusy do kapes a za deset minut bylo po bitvě
- tenkrát z toho byl průser jak mraky, příslušníci to vyšetřovali, no naštěstí tam nikdo z gengu nenechal svoji zbraň, bo jak by sejmuli otisky, tak sme ještě dnes na mírově

a v průvodu taky - malinkej prak a skobičky z drátu - hrozen balónků - trefil's jeden a prdly skoro všechny, i na mávátku s těma třásněma jsme měli drát narovnanej a tím jsme je pchali - přiznávám, jako harant sem byl sígr

Krásné vzpomínky, já mám prák od roku 1976, snad ještě funkční.

Když jsme šli z praxe, nebo ze školy, tak jsme se po partičkách scházeli na vlakáči. S kámošem jsme se bavili házením nožů na takovou suprovou dřevěnou nástěnku s korkem. Nůž se zabodl i z pěti metrů a lidi tam moc nechodili. Vůbec jsme neřešili, že se na nástěnce líbal Husák s jiným komančem z východu.
Nikdo nás naštěstí nenabonzoval. Pak nám jednoho dne vyměnili milovanou nástěnku za skleněnou vytrínu a bylo po p....i. No začali jsme chodit na pinčes a nebo v parku házeli oštěpem. Oštěp nám však tělocvikář přestal půjčovat a nemohli jsme ho ani nést z těláku do školy.
Šplhal v postupu nahoru a nechtěl mít průser, za rok ho udělali ředitelem. V polabí rostou hodně kaštany a tak jsme je kosili házenejma klackama a když zůstaly všechny v koruně tak dlažebkama.
Chodci nás velkým obloukem obcházeli a hrozili holemi. Byl tam i hlídač parků, ale nebyl moc rychlej. Co však nedělal, nikdy nežaloval ani rodičům, ani ve škole. Až mnohem později nám kdosi řekl, že měl velkou usedlost a komouši mu ji sebrali. Pustili ho pak jen na hlídání parků - další oběť režimu.

jo rážení kaštanů a ořechů,pokud možno na cizím,tak to je taky pěkná kapitola

jsme s bráchou s praku stříleli štulny (nebo štulpny ? ) už nevím jak se to jmenovalo , byly to z potkovy ty hranatý ostny.....

koukám, že tu samej grázl
- pěkně jsme si to dětství užili - a těch válek kolik bylo!!!! a tam šlo i kolikráte o zdraví, no, kdybysme se narodili později, tak po sobě hážeme maximálně telefonama

jj, jsme vedli válku dvě dědiny proti sobě, cca dvě stě lidí, sraz na hranici obcí ... brácha to tenkrát schytal voko napuchlý s barvou do zelena... A jezedácký skleníky , to byly cíle , do chvíle než nás někdo poznal a pak byl vylágoš doma...

Dobry taky bylo napichnout jablko na prut a svih to kurva ale litalo

jo to znám lepší,metr a půl desítky hlazenky,dvacítku matici a dvěstě metrů není problém hodit

Konečně začínáš hledat i užitečné věci.

No je vidět, že jsme si dětství nádherně užily! Chudáci děcka dnes, mají jen telefony, je mi jich líto

no, možná je to tak lepší, bo když víme, co my sme prováděli - každej den jednou nohou v kriminále a druhou ve špitále - současní rodiče nemusí trnout, jestli se jim z venku haranti vrátí celí, nebo v doprovodu příslušníků - dnes můžou tak maximálně spadnout za židle

Já to zde již psal ,jako kluci jsme se u splavu když se nás tam sešlo hodně bavily hrou na válku.Rozpočítání na dvě party určení strany mlýnského náhonu a střelba proti sobě do první krve .Střílely jsme hlínou´míchaly k tomu čmudˇáky plněné celuloidem prokládaly petardama z travexu .Jako gumu jsme používaly nařezané pásky z vyřazené duše z traktoru. Z dílny JZD nás chlapi poslali pro pivo a zato nám nařezali úzké pásky gumy,ostatní jsme si udělaly sami .Prakům u nás jsme říkali šprndy .Chodily jsme na králíky (tenkrát ještě nebyla myxomatoza ) ,střílel jsme i zajíce na pelechu a hlavně bílé zatolulané bažanty z místní drůbežárny které se odmítli vrátit a nocovali v terénu .Nějaká rozbitá hlava se neřešila bylo to v zápalu boje a doma se řeklo že při rážení hrušek se to zranění stalo . Doma by po pravdě následoval ještě výprask .Celuloid byl odpad z hřebínkárny a vozili nám jej hoši z jiné vesnice výměnou za živé sysle, u nás jich byla spousta my je z nor vylévaly , přivázali za nohu na kousek provázku dřevěný kolík to jistil . My vyráběli čmudˇáky oni si vařili guláš.

taky pěkný