Moje ZLATÍČKA mě koply krásné Ag

Je čtvrtek ráno 18.dubna. Právě jsem se vrátil domů po třetí noční. S manželkou se sotva míjíme ve dveřích, spěchá do práce. Z pokojíku na mě vykukují mé dvě malé děti. Škola je zavřená, mají prázdniny a já hlídám. Ach jo, jsem úplně vyřízený, to nedám, musím něco vymyslet. Tak se spolu nasnídáme, potom kupodivu bez protestů zvládnou ranní hygienu a oblíkání.
Uchyluji se k zoufalému kroku, děcka, když mě v klidu necháte vyspat aspoň dvě hoďky splním Vám jakékoliv přání. Vím, že to je šílenství dát takový slib malým dětem, ale už jsem mlel z posledního, tak jsem nad tím ani nepřemýšlel. Tak jo, dohodnuto.
Šel jsem do ložnice, raději ani nezavíral dveře, kdyby bylo potřeba rychle zasáhnout. Lehnu, začínám počítat ovečky jedna ovečka, druhá a na třetí si už nevzpomínám.
Po čase otevřu oči a nevěřím co vidím, je půl jedné. Úplně ve mně hrklo. Letím do pokojíku a oni sedí na posteli koukají na televizi a ani tam neudělali bordel, na stole tři papíry a pastelky a na posteli pěkně poskládané karty. Kurňa to snad nejsou ani moje děcka, nevěřím vlastním očím.
Dobré ráno tatínku, úsměv, máme hlad. No jasně já taky a tak jdeme do kuchyně něco zakousnout. Pořád se nějak usmívají, začíná mi to vrtat v hlavě o co tady jde.
Tys nám ráno něco slíbil, vzpomínáš? A je to tady, nikdy neslibuj co nemůžeš splnit. No a co byste si přáli, Zlatíčka. Půjdeme spolu kopat poklad. To bych rád, ale všechny pole jsou již oseté a to se nesmí, víte. Ale tys to slíbil.
Dobře mi tak, říkám si. Tak jo, ale nevím kam, tak budeme muset dlouho hledat a možná nenajdeme.
Pak to bylo šup šup a jsme v autě. Vyrazil jsem směrem k mému oblíbenému místu. Vše zelené, já to říkal, ale o kousek dál je ještě hnědý flek tak hurá tam. Ouu tolik traktorů pohromadě jsem ještě nikdy neviděl, takže taky nic.
Tak jsme jeli dál a dál, až jsem pomalu začal ztrácet přehled kde jsme. Až v dáli na kopci u lesa vidím hnědé pole. Rozbitou polní cestou jsme tam naší Oktávkou vyrazili. Je div, že jsme tam nezůstali někde viset. Pole prázdny porovnaný, nachystaný na setbu. Dnes možná poslední šance. Nikde nikdo, jen zajíci se na nás koukali, co tam chceme.
Tak jsme se do toho pustili. Lidi zlatí, tak prázdný pole jsem ještě nikdy neviděl. Tam nebylo vůbec nic, ani hřebíky. Ze zoufalství jsme kopali každé pípnutí.
Asi po dvou hodinách zajímavý signál, ID trochu nižší jak měďáky na které jsem zvyklí. Tak ti moji hledači hned rýpli do hlíny a vykouklo na nás kolečko. Veliká radost. Koukám co jsme to našli. Je to celé pokryté silnou tvrdou krustou tak nejde poznat co to je, ale průměr tloušťka a pravidelná rovná hrana mi nepřipomíná žádný měďák co znám. Jééé kdyby to tak bylo stříbrooo. Šup s tím do kapsy.
Spokojení, že jsme něco našli jsme se otočili a vraceli se pomalu k autu. Kopli ještě nějaké dva krámy a vyrazili domů. Doma jsem kolečko namočil do lázně a týden čekal co se z něho vylíhne.
Friedrich II. 1740-1786 pruský král
1/48 Thaler / půl groš
1752 A

Teď už bez nich ani ránu. Já nachodil tolik kilometrů a nic moc a oni jdou se mnou 6x do roka a už druhé Ag.

Nedá mi to spát, kde se tam ten Prušák vzal. A tak mi hlavou prolétají stovky příběhů jak to mohlo být.

To takhle ta armáda Pruského krále Friedricha II. projíždí úrodnou Hanou a kochají se krásou zdejší malebné krajiny. Je červen 1758 a skupinka vojáků dorazí do malé vesničky pod kopcem. Vesničané je mile přivítají a nabídnou jim pohoštění. Jeden mladý voják se koukne do rohu světnice a tam sedí na dřevěné lavici hospodářova dcerka, děvče jak obrázek. A hned, jestli nemá chuť na čerstvé jahody, že by mu ukázala, kde rostou. No a při to sběru jahod na kraji lesa si onen voják roztrhl kapsu o šípkový keř a vypadly mu na zem dvě mince a ani si toho nevšiml.
No a tu minci našli moje děti. Počkat, neříkal jsem, že byly dvě? Kurňa musím se tam vrátit pro tu druhou.

Údaje o minci

Identifikovaná mince:	Friedrich II. der Große (Veliký) (1740–1786) – 1/48 Thaler (1/48 Tolaru) (č. 3641)

Názory uživatelů

Průměr:	18,0 mm
Váha:	0,87 g
Území ražby:
Panovník:	Friedrich II. der Große (Veliký) (1740–1786) (1 názor)
Rok ražby:	1752 (1 názor)
Nominál:	1/48 Thaler (1/48 Tolaru) (1 názor)
Materiál:	Stříbro (Ag) (1 názor)
Č. mince:	Friedrich II. der Große (Veliký) (1740–1786) – 1/48 Thaler (1/48 Tolaru) (č. 3641) (1 názor) Blazej: 3641

Přihlaste se a pomozte určit tuto minci.

Fotografie

Okolnosti nálezu

Lokalita:	Olomoucký kraj
Stav půdy:	Suchá
Hloubka nálezu:	10 cm

Líbí se mi

37 hlasů

Komentáře

DZEJAR

26. dubna 2019

👍 hezky příběh 😉

Tominac

26. dubna 2019

Moc pěkný

LoupeznikNikola

26. dubna 2019

Krásný příběh i mince úžasné děti

Ales27

27. dubna 2019

Super čtení :) taky se těším až kluk povyroste a vyrazíme spolu hledat :) jinak mince nádherná.

Blazej

27. dubna 2019

Děkuji. Ten první stříbrňák se mnou koply když jim bylo 5. Naběhaly 3x víc kilometrů než já, protože kromě kopání stíhaly ještě honit zajíce a nanosit mi do auta asi metrák krámů. Teď se na hledání soustředí víc, jak to pípne drapnou lopatu a hned mi skočí po cívce, že je musím odhánět. Né super, jsem rád že je to baví. Komu se poštěstí, že si užívá koníček a ještě tráví čas s dětma. Asi před měsícem jsme našli měděný kroužek, nevím co to bylo prý prstýnek. A hned mi to zabavily. Pak se tam objevil takový hodně drzý zajíc, vyloženě provokoval. Nabíhal na nás a jak se za ním rozběhly otočil se a zdrhal. Tak to bylo asi hodinku. Potom za mnou přišly s pláčem, že ten vzácný prstýnek ztratily, a že ho musíme najít. Na dotaz kde, mi ukázaly asi hektarové pole. Nenašli.