Moje první Maruška

Dnešní den se na konec prosince vydařil. Sluníčko se opíralo do zad a já měl dobrou náladu. Byl jsem rád, že půda zase změkla a nálezy z ní nemusím vysekávat jako ještě nedávno.

Při příjezdu na mé naleziště jsem už zdálky viděl, že nebudu sám. Stála tam zaparkovaná Fábka a nějaký pár na vinici usilovně pracoval. No jo, vždyť je normální pracovní den, jen já mám dovču. Při příchodu blíže rozeznávám ještě jednoho pána seniorského věku, jak napíná dráty. Fajn, půjdu mezi ně a od každého budu mít tak 300 metrů vzdálenost, rozhoduji se bez mrknutí oka.

Pouštím se s elánem do toho, přepínám detík na sluchátka a občas po očku sleduji ty kolem mě. Nic, vůbec mi nevěnují pozornost. Možná si myslí, že taky pracuji na vinici.

Po čtvrthoďce mám takový ten rozporuplný signál. Barva skákající do železa a zpět. Ale ta barva se ozývá bytelně. Rozhoduji se kopat s tím, že to bude nejspíš velký rezavý šroub nebo kus zrezlýho řeťezu jako ve většině těchto případů. Vyhrábnu 15 cm hlíny, ale je to pořád v díře. Aha asi opravdu větší kousek rezavého železa pomyslím si. Zajedu tedy lopatkou hlouběji do 25 cm a čekám náraz na rezavý plech. Nestalo se tak. Převrátím tedy plnou lopatku hlíny na povrch a už to kolečko vidím. Zelená, docela velká tlustší mince potažená měděnkou…Ale co to může být? Že by ten 4 Krejcar FJI co už jsem jednou našel ale byl tak sežraný, že jsem ho dal po očistě rovnou do odpadu? Rozměrově by to dopovídalo…Setřu z ní kvapem hlínu a uvidím takové ty typické ozdobné kudrlinky mariánských mincí…. Zachvěju se radostí. Nechodím dlouho a zdobené reliéfy mincí císařovny Marie Terezie si mi doposud vyhýbaly. Znal jsem je doposud jen z fotek. Tak teď jednu takovou držím v ruce a nemůžu se na ni vynadívat. To je pocit který zná hledač, když najde minci dne, či spíše celého týdne...A tato Maruška je navíc docela zachovalá. Fotím ji a dlouze si ji prohlížím. Pořád se s ní nějak nechci rozloučit a až po chvíli ji zasunuji do ledvinky.

Ještě jsem dnes našel nějakou plombu, knoflajz a blyštivou socialistickou korunu z roku 1964. No na Marušku už žádný z těchto dnešních nálezů neměl.

Když jdu domů zjišťuji, že mí kolegáčci zleva i zprava to už zapíchli a zůstal jsem v celé obrovské vinici sám. Dobrá nálada mě neopustila a nazpět se mi jelo s Maruškou fajn…

Údaje o minci

Identifikovaná mince:	Marie Terezie (1740–1780) – Ein Kreuzer (1 Krejcar) (č. 420)

Názory uživatelů

Průměr:	25,0 mm
Váha:	10,00 g
Území ražby:	České území (1 názor)
Panovník:	Marie Terezie (1740–1780) (1 názor)
Rok ražby:	1761 (1 názor)
Nominál:	Ein Kreuzer (1 Krejcar) (1 názor)
Materiál:	Měď (Cu) (1 názor)
Č. mince:	Marie Terezie (1740–1780) – Ein Kreuzer (1 Krejcar) (č. 420) (1 názor) Zlatokop777: 420

Přihlaste se a pomozte určit tuto minci.

Fotografie

Okolnosti nálezu

Lokalita:	Jihomoravský kraj
Stav půdy:	Suchá
Hloubka nálezu:	18 cm
Použitý detektor:	GM One 15 kHz

Líbí se mi

24 hlasů

Komentáře

petroff

29. prosince 2020

Pěkná Mařka možná s tou patinou byla hezčí

Zander

29. prosince 2020

Přesně, škoda té patiny, jinak hezká mince.

XOXXOO

29. prosince 2020

Pěkná

Zlatokop777

29. prosince 2020

Děkuji pánové, také jsem uvažoval nechat si ji tak jak je... No není všem dnům konec, příští Marušku si nechám zelenou

vopicak

29. prosince 2020

Super, gratulace a dobrej sloh.

Jitrnice

29. prosince 2020

Ta patina byla krásná...
Kolego to klame foto, nebo máte řádky tak daleko od sebe? To je snad na velký traktor mezera.
Tady u nás se v tom nedá chodit kam se pohneš tam sloupek nebo roxor u hlavy.

SirMaik

29. prosince 2020

Jako tato mince skákala do železa? :-o
Na Noxovi je to nejčistší barva jaká jde...
Nebylo ještě nějaké železo poblíž?

Argill

30. prosince 2020

Parádní Máňa, gratulace!

Zlatokop777

30. prosince 2020

Jitrnice: ta šířka pásu ornice mezi řádky budou dobré 3 metry, asi ještě o něco víc, musím to změřit. Je to taková optimální půlotočka pro hledače. Druhý pás na střídačku je pak zatravněný, tam už se samozřejmě kope hůř. Procházím jen ty nakypřené, jsou jich tam stovky, tak si můžu zatím vybírat... Prošlé řádky je nutno si značit, člověk by se v tom po pár dnech ztratil. Nevýhodou u těch vinic je, že tam skoro pořád někdo někde něco dělá. Až mě odtamtud někdo vyhodí, půjdu na pole...
SirMaik: hmm, musel tam být někde poblíž ještě jeden cíl, možná kousek vázacího drátu, ten bývá ve vinicích často. Po nálezu vždycky ještě automaticky přejedu vykopanou díru, ale barvu už to nehlásilo a železo mám v úplné diskriminaci...