Kámošova půdovka dýka SA

Jednou u komína.

Kategorie artefaktu

Identifikovaná kategorie:
Názory uživatelů: Dýka SA (7 názorů), WWII (1 názor) : Dýka SA, Rozik83: Dýka SA, Ladik: Dýka SA, ZKUBLA: Dýka SA, Willard: Dýka SA, francimon77: Dýka SA, Gazda: WWII, : Dýka SA

Přihlaste se a pomozte určit tento nález.

Fotografie

Kámošova půdovka dýka SA
Kámošova půdovka dýka SA
Kámošova půdovka dýka SA
Kámošova půdovka dýka SA
Kámošova půdovka dýka SA
Kámošova půdovka dýka SA

Okolnosti nálezu

Lokalita:Plzeňský kraj
Hloubka nálezu:0 cm
Použitý detektor:Oko
11 hlasů
11 hlasů
zobrazeno:
5328x,
komentářů:
7,
nálezce:
neznámý
vyfotografováno:
13. dubna 2019,
vloženo:
10. května 2019

Komentáře

Pochva se tvari jako cerna. Leskne se to. Pak by to bylo NSKK

Já za komínem nic nemám :-) :-)

To je co pisu. Leskne se. Na 1. foto vypada cerna na druhe tmave hneda

Tak ta je libová 👍

Služební dýka SS - SS Dienstdolch 1936 byla určena výhradně pro důstojníky, poddůstojníky a mužstvo tzv. staré gardy, kteří vstoupili do řad SS před 30. lednem 1933. Vzhled byl inspirován loveckou dýkou Holbein z 18.století. Zavedena do výzbroje byla 21. června 1936.

Je téměř identická s předchozím vzorem 1933. Vzor 1936 byl měl však zdobnější pochvu a celá dýka se zavěšovala pomocí řetízku, který byl tvořen osmihrannými plochými články, ornamentálně reliéfovanými umrlčími lebkami a runami SS. Řetízek a úchyty navrhl Karl Diebitsch, jenž se v letech 1936-1937 vyráběl pouze z niklovaného stříbra. Pozdější typy z poniklované ocele měly menší a méně oválné umrlčí lebky.

15. února 1943, bylo povoleno nošení této dýky i k vojenským zelenošedým uniformám příslušníků Zbraní SS (Waffen SS). Jelikož ale byly Zbraně SS výhradně vojenskou složkou, bylo nařízeno na této dýce nosit i příslušný armádní uzel (portepee), který byl uvázán mezi rukojetí a křížovým krytem. S ukončením výroby, koncem roku 1943, bylo nošení dýky vz. 1936 zakázáno.

Dýku si musel každý uchazeč zakoupit výhradně z vlastních prostředků. Pořizovaly se výhradně prostřednictvím objednávky ve výstrojních střediscích SS v Mnichově, Drážďanech nebo v Berlíně. Zajímavostí bylo, že ač byly dýky uhrazeny ze soukromých prostředků každého uchazeče do SS, nikdy vlastně nebyly v jejich vlastnictví v plném slova smyslu. Totiž, když došlo k vyloučení jedince z řad SS, neměl již právo dýku vlastnit a musel ji bez náhrady odevzdat nadřízeným orgánům. Pokud odešel příslušník SS do tzv. výsluhy nebo dobrovolně, na vlastní žádost, odešel z řad SS, mohl si dýku nejen ponechat, ale obdržel i potvrzení o vlastnickém právu, které mu vystavily nadřízené orgány. Pokud došlo ke ztrátě či znehodnocení dýky, bylo to bráno jako hrubé porušení kázeňských předpisů a dotyčný byl samozřejmě potrestán.

Koncem roku 1943 byla výroba ukončena pro nedostatek surovin.





Jinak moc peknej nalez :)

DOByTEK: Text jsi sice zkopíroval hezky, ale týká se úplně jiný dýky..

M7/42 W.K.C. (Weyersberg, Kirschbaum & Co.) Waffenfabrik, Solingen-Wald

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru