Dělový kříž

super nález..nemám

paleček

Uvedená hloubka je brutální. Tak hluboko bych asi nekopl

Armádní kříž 1813/14-(Dělový kříž) -
Armádní kříž z let 1813-14 byl založen císařem Františkem I. dne 13. května 1814 jako pamětní vyznamenání pro vojáky, kteří se v osudových střetnutích napoleonských válek zúčastnili polního tažení proti vojskům francouzského císaře Napoleona. Vyznamenání bylo určeno všem, jako projev díků a uznání statečným obráncům vlasti jednak jako nositelné vyznamenání, ale i vděčnosti panovníka.

Kříž je ražen z kovu ukořistěných děl, má průměr 27 mm. Kříž je tlapatý, rovných ramen, okraj je oboustranně zvýšen, střední plocha je jemně zrněná, nápisy z plochy kříže vystupují. Zrněná plocha je překryta zeleným smaltem, nebo černým lakem, či jen patinována do černa, ale nacházíme kříže celozlaté, privátně upravené, jmenované na hranách, zdobené a jinak krášlené.

Na obrázku některé ukážeme. Např. kříž, který má zeleně smaltovanou plochu v podobě jetelových lístků, jiný, který je zlatě fecetován. Kříže se tedy vyskytují v celé řadě variant.

První, zcela původní kříže z vídeňské mincovny mají barvu bronzu s odstínem mědi, lakování je spíše černé než černozelené, závěsný prstenec 20 mm. Zcela nahoře na závěsném očku je umístěna značka mincovny (dvouhlavý císařský orel).

Většina později ražených křížů vykazuje značné odchylky. Vždy je to snaha o vylepšení, zlacení kovu, vavřínový věnec je v některých případech odstraněn a umístěn buď ke středu kříže, či naopak ke konci ramen kříže. Mnozí majitelé, většinou důstojníci, ale i bohatí vojáci si jej na své náklady opatřuji nápisem, citací což doložíme u několika exemplářů.

Navrhovatelem a tvůrcem Dělového kříže byl známý vídeňský medailér Joseph W. Harnisch (byl to i medailér i Českého šlechtického kříže). Je zajímavé a i prokázané, že původní návrh byl, že kříže budou raženy ve třech velikostech a to 50 mm, dále 39 mm a malé kříže ve velikosti 27 mm. O tomto faktu píše i Herman von Heyden, ale i F. Gottschalck.

Můžeme se radovat, že z rozhodnutí císaře dochází k ražbě jednotného pamětního kříže, který se stává ozdobou naších sbírek. Na přiložených obrázcích si ukážeme typy křížů i stuhy. O stuhách budeme hovořit samostatně, neb právě stuhy ke kříži jsou pro naši faleristiku dokladem, vývoje od stuhy splývavé až ke klasickému trojúhelníku.

Prameny použité ve všech dalších příspěvcích o tomto vyznamenání:

O Dělovém kříž psal poprvé Fridrich Gottschalck v letech 1817-18 ve svém Almanachu rytířských řádů. Dále Herman von Heyden ve své knize z roku 1897, ale i L.Trost v roce 1910 a konečně nejpodroběji to byl Waldemar Edler von Hesse-Georg Schreiber v roce 1940 v knize, kterou nikdo z nás žel bohu nevlastní - jsou to Nositelná vyznamenání Německé říše.

Ale, a to je pro nás důležité, z těchto autorů čerpal i pan Václav Měřička, který závěry zveřejnil v knize: Dělový kříž 1813-14.

Dělový kříž se objevuje na stejnokrojích důstojníků až do jejich vysokého věku. Ještě v letech 1840-50 nacházíme staré pány, kteří nosí křížek in natura se ctí a hrdostí, že to byli oni, kdo pomohli ztrestat tyrana.

Je pochopitelné, že stuha tak dlouhé nošení vydržet nemohla a tak se měnila, dle potřeby. I proto jak jsem zde předvedli se vyskytují stuhy různých šířek, barevných pruhů i odstínu stuhy.

Na obrázcích, rytinách a obrazech je možno sledovat vývoj kříže a jeho nošení od prosté splývavé stuhy, přes volně složený trojúhelník až ke klasickému trojúhelníku tak jak je to typické pro RU řády a dekorace.

Voják po odchodu služební povinnosti si svůj kříž odnáší spolu se vzpomínkami do civilu. Je pro něj čest i morální povinnost tento kříž opět nosit na občanském oděvu. V rakouské společnosti požívají tito vojáci(občané) velké vážnosti. Např. v kostelech mají své čestná místa. Vojenské Invalidovny pečují o sociálně slabší rodiny vojáků a starají se o výchovu a vzdělání dětí. Vlast nezapomněla.

Po úmrtí se kříž stává majetkem rodiny, ale ve velké většině je kříž zavěšen v kostele na "pamětní tabuli za padlé" (Gedenktafel fur die Gefallen) či jen Tabule padlých(Gefallenentafel) zde se kříže zavěšovali na toto čestné místo, blízko oltáře.

Teprve pozdní 19. století a ztráta lidské slušnosti a morálních hodnot tuto tradici omezuje. V Německu i Rakousku stále existuje místo cti, kde jsou jména všech bojovníků za vlast.

Tedy tradice, která je v českých zemích již téměř neznámá. Podoba Dělového kříže se na scéně dějin objevuje ještě jednou v roce 1916. Jde o Karlův vojskový kříž a vlastně i konec mocnářství.

super vysvětleno