Cena útěchy

Na poslední část své třídenní hledací trilogie jsem se vydal minulý čtvrtek. Ve třech hnusných a šíleně ufoukaných stupních. Na těchto hanáckých lánech sem si už dlouho přál středověk a vlastně to byl můj hlavní motiv na tyto 3 dny. Něco ve tři čtvrtě na čtyři co jsem skoro doběhl na pole činu vybaluji detektor a pádím směrem k rozorané staré cestě doufajíc aspoň ve starší měď. Hodinu tuze nic, mrznul jsem, nadával jsem a v odhazováku bordel. Otočím se přímo proti větru a mávám zpět ke vsi konkrétně směrem ke kostelu. Po chvíli se modlím v aspoň malou cenu útěchy, po asi 15 metrech signál jako kdejaký alobálek kterým je pole zamořeno. Hrabu v hluboké rozorané díře a vytahuji malé olůvko, hned vím o co jde a nastupuje radost a úsměv, už mě větr netrapí, už si ho užívám. Zaznamenám místo, děkuji Bohu a pokračuji dál. Později padly ještě 3 hezké ČSR kolečka.

Takto naživu jsem se dlouho necítil, zima, vítr, tma, pusto prázdno ve velkých lánech. Neskutečná atmosféra ale o tom to je. Z nepřízně vytřískat přízeň.

Průměrný průměr je necelých 20mm a váha 10,37g.

Ať to pípá borci a borkyně!