Artefakt

Zajímavá místopisná věcička 👍

Už tu těch žetonů pár je, ale moc informací k jejich vydavateli ne, tak přidávám přepis autentických vzpomínek na něj z rozhovoru s jeho vnučkou paní Marietou Šmolkovou, přeživší z Terezína a Osvětimi
(zdroj https://www.pametnaroda.cz/cs/smolkova-marieta-1921)
.
.
.
P: A vy jste říkala, že maminka měla dvojčata, sourozence.

MS: Ona měla sourozence dvojčata a ještě jednoho bratra, jednotlivýho, a tam mám různý fotografie, a jak jsem řekla, v Anglii mám, tak ti jsou z toho bratra.

P: A její maminka se jemnovala jak? Babička z matčiny strany.

MS: „Ida“ Brumlová, rozená...

P: A dědeček se jmenoval Bruml jak? A ten byl co, co dělal za zaměstnání.

MS: Adolf. Ten dělal neplechy. Ten zkrátka.. on byl majitelem textilního obchodu a oni šili konfekci, a sice dneska by se řeklo, že šili a prodávali pracovní oděv. Zástěry, modráky, tam jsou horníci, u Duchcova, tak,jak chodili lidi do práce.
.
.
.
P: Tak teďko babička Brumlová byla Ida. A vzpomněla jste si, jak se jmenovala rodným jménem?

MS: Jo, já jsem to tu našla a okamžitě zapomněla, ale mám tady ty...

P: Tak se pak podíváme. A tam bude i kdy a kde se narodila. A babička zemřela po válce nebo před válkou?

MS: Babička zemřela za války tady v Praze. Ona už nevěděla, že jsme se museli stěhovat. Já myslím v únoru 1940 zemřela.

P: Takže ještě transporty nezažila.

MS: Ne.

P: A měla ještě, šel židovskej pohřeb, v tom 40.?

MS: Byla zpopelněna a ten popel jsme dali do Teplic, tu urnu jsme pohřbili v Teplicích do dědečkova hrobu.

P: Je tam nějaká rodinná hrobka?

MS: Ano. Tam jsou i Brumlovi i Blochovi.

P: A tam je židovskej hřbitov.

MS: Velký. To tady mám fotografie a to má obec.

P: A babička teda byla žena v domácnosti, předpokládám.

MS: Ne, ona vedla vlastně ten obchod v Teplicích. Tu konfekci.

P: A co to teda bylo za obchod? Prodávali oblečení nebo..?

MS: Prodávali, dneska by se tomu řeklo pracovní oděv. Zástěry a tak a babička byla nadaná, ona kreslila a tak. Tak ona si vymejšlela vzorky, který potom stroje vyšívaly na těch zástěrách, například každý dítě dříve do školy nosilo černou nebo tmavomodrou zástěru s nějakým barevným lemování a s nějakou výšivkou ve stejné barvě.

P: A na co to měly děti?

MS: No nebyla to uniforma, poněvadž každý měl trochu jiný, ale bylo to vlastně aby se neušpinily a tak, myslím, že to byla trochu snaha setřít, možná, že si ale vymýšlím, setřít sociální rozdíly, víceméně ty děti vypadaly podobně.

P: A pod tím měly teda normální svoje oblečení a na tom tu zástěru. A to nosily ve škole.

MS: Jo. Doma měli třeba jinou, ale ve škole byla „listrová“ zástěra, „listr“ je určitý druh látky a „listrová byla ve škole. A babička vymejšlela ty vzory a tak.

P: Takže byla jakoby návrhářka oděvní?

MS: Samouk. Ona taky navrhovala krásný monogramy, to mám, myslím, ještě nějaký, který sama navrhovala a dělnice to potom podle toho buď ručně vyšívaly, když dělaly třeba ložní prádlo, tak se dávalo ručně vyšívat, když to byla zástěra, tak se to vyšívalo strojově.

P: Takže oni prodávali i ložní prádlo?

MS: No já bych řekla, na objednávku spíš.

P: A oni teda měli nějakou továrničku, s dělnicema, kde to vyráběli?

MS: Ne, to dělaly domácí dělnice. Ale oni měli, vlastně ten původní obchod byl v Duchcově a potom ještě v Teplicích a potom asi v pěti vesnicích v tom kraji, menší ty obchody, ale zkrátka měli takový mrňavý pobočky. Já nevím, kolik v těch Teplicích jsem vídala, 8, 10 možná. A jinak zaměstnávali.. to byla práce ve mzdě.

P: A to jim teda šlapalo?

MS: Šlo to do doby krize a potom ta krize položila továrny a obchody a všechno vlastně, po tý krizi se začínalo znovu. A ta ironie je v tom, že v tý krizi vlastně pomohlo to, že Hitler začal zbrojit, tudíž i ostatní státy začaly zbrojit, a tudíž byla práce pro lidi. A spousta lidí dodnes, kteří mluví o úspěších 1. republiky, si neuvědomují, že vlastně k tomu přispívala ta mezinárodní situace. Já pamatuju, že byla ta nezaměstnanost opravdu ošklivá, že k nám chodily 2x týdně nějaký spolužačky na oběd, aby měly teplý oběd, a ty druhý dny možná někam jinam, no muselo to být asi nepříjemný, pro ty děti, já když si to dneska představuju, že musely čekat, až jim někdo něco dá, muselo to být hrozný. Tak není pravdou, že ta 1. republika byla tak ideální. Ona měla předpoklady být, ale tuto světovou krizi, tu musela vychutnat právě proto, že to byla průmyslová země, až do dna.

P: A u tý vaší keramický továrny..

MS: Ta taky, náš tatínek přes noc zbělel, ztratil barvu vlasů, opravdu, protože museli propouštět a on si představoval tu hrůzu a zkrátka to bylo zlý. Mít zodpovědnost za lidi a nemoci jim pomoct. Taky můj muž mi vyprávěl, že tam u nich byl nějaký cestář a že se mu zdál být takový jako jiný a začal se s ním bavit a dobře se bavili a můj muž řekl Vy jste nedělal vždycky cestáře. A on mu řekl Já jsem inženýr, strojař, a nemůžu sehnat místo a potřebuju se živit. Takže má to vždycky dopady.

P: A pamatujete si, jak se jmenovala ta výrobna jejich, ta konfekce? To byl nějaký Bruml a spol., nebo to mělo nějaký jméno vlastní?

MS: To najdem tady, poněvadž kronikář z Duchcova mi poslal starou fotografii a tam je to napsaný, myslím Adolf Bruml a něco nebo jen Adolf Bruml.

P: A ta babička Brumlová, ta byla taky německá Židovka, německy mluvící Židovka.

MS: No to mi není tak úplně jasný, protože uměla dobře česky a byla z Kostelce nad Černými Lesy. Mezi Prahou a jižními Čechami.
Tady nahoře je Adolf Bruml.

P: Tam je docela dost lidí, na tý ulici.

MS: No, to asi mohl být den, kdy byl trh.

P: A to byl celej jejich dům, tohleto?

MS: To asi jo. Bydleli v tom domě a dole byl obchod. Já jsem ten dům neznala, ale maminka mi vždycky vyprávěla, že naproti bylo hračkářství a že moje sestra vždycky s nosem až na skle seděla a dívala se na to, co tam prodávali.

P: Vy jste říkala, že byli docela pobožní, tihleti prarodiče.

MS: Jo, já si myslím, že „jenom“ babička.

P: A ta byla z nějaký ortodoxní rodiny?

MS: Oni, jak brzy ztratila otce, nevím , ne, asi nepadl. A její maminka měla trafiku v tom Kostelci nad Černými Lesy, prodávala kuřivo a noviny a takovýhle věci a babička od útlých let pomáhala v tom krámě.

P: A ona teda vlastně v tý jejich konfekci dělala ty návrhy a dědeček to vedl, ten podnik. A ona mu s tím pomáhala.

MS: On byl tak trochu.. manžel královny nebo tak nějak, jakože babička to dělala a dědeček to „nerozumím“. Ale zase ho nechci tak nějak úplně.. ne, asi to tak není, poněvadž ve své závěti měl podmínku, že nechává tolik a tolik peněz pro chudé a aby byly rozděleny stejnou částkou na židovský a nežidovský občany Duchcova. Samozřejmě tím vlastně protežoval ty židovský, protože Židů tam bylo daleko míň než ostatního obyvatelstva. Ale nicméně byl docela „nerozumím“. Maminka ho milovala.

P: A babičku?

MS: Já nevím, tehdy se to tak moc nevědělo, jestli byl někdo věrnej nebo nevěrnej. Rozhodně byla babička ta dominující osoba, ale on zas taky nebyl nějak.. myslím, že byl docela dobrý, ale babička byla strašně pilná.

P: Vy jste k nim jezdili? Na ten pesach a tak?

MS: Nene, v tu dobu už byli v Teplicích, už nebyli v Duchcově.

P: A kdy se přestěhovali do těch Teplic, to jste už byla na světě?

MS: Oni se vlastně kvůli mamince, která se stěhovala do toho Dubí, se přesunuli z Duchcova do Teplic. Ten obchod tam existoval, ale oni bydleli potom v Teplicích.
......

Lacko díky za odkaz