Adopce

Pěkný kousek, posledně jsem v lese našel krásnou sekeru svařenou v ohni s vloženým středem. Vyhozená hledačem ke kmeni stromu. Také jsem se jí ujal, a s radostí nesmírnou

Scarmasax- to víš železo není pro každýho.Když si myslíš že potáhneš domů plný kapsy dukátů nebo grošů tak co se tahat s orezlím železem.Navíc si doma s očistou dělat bordel.Mě to ale baví.

Železa mě taky moc baví, a jako kovář, si vždy přemýšlím nad tím, jak to tehdy ten mistr dělal a jak bych si dnes poradil já. Tenkrát v lese jsem hodil sekeru do baťohu, prohnul se a šel dál. A to jsem ten den ještě kopl slovanskou sekeru a potom jsem si připadal jako chodící železářství. To musí bavit, jako každý další slušný signál a nález

Scarmasax- já jsem sice truhlář ale po vyučení mě nikdo nechtěl a tak jsem skončil jako zámečník.Měli jsme tam i kovárnu a tenkrát se dělalo hodně kovaných věcí do Holandska.Možná právě proto máme někteří větší lásku k tomuto řemeslu(někdo to třeba neocení a je mu jedno jestli je to plechovka nebo slovanská sekera).A najít něco třeba s kovářskou značkou je pro mě veliká paráda.Prostě to není žádná anonymní věc.A jak píšeš rád se po očistě kouknu jak to mistr dělal a kolikrát i kde udělal chybu(třeba svařování).Baví mě i recyklace.Jenom toho času na roztopení výhně a mlácení mám málo.To že si tenkrát sebral tu sekeru u toho stromu ti třeba za odměnu dalo tu slovanskou.Já to třeba takhle beru.