Poslední část o rumburské vzpouře jsem nazval krátce: Jeden den. Netrvala totiž o moc déle, než jen 12 hodin. Ovšem rumburská vzpoura stala se před koncem války událostí na našem územ nejvýznamnější, přitom mohla měnit dějiny. Pojďme spolu po stopách vzbouřenců, krok za krokem tak, jak se onehdy situace vyvíjela...
Dohledání vojáků a bratrů z článku prostřelená známka z WW1. Když syn poslal svému kamarádovi, který se zajímá o vše z WW1, odkaz na Lovce kde je článek o této známce, tak ten nelenil a zapátral v archivech RU armády, kde jsou záznamy o vojácích, kteří padli, byli zajati nebo zraněni a velice se mu zadařilo.
V minulé části vyprávění o Rumburské vzpouře jsme se dozvěděli o počátku této významné události, poznali jsme hlavní pohnutky a příčiny vzpoury. Dnes poznáme jejich vůdce a osoby v hlavních rolích příběhu, který se navždy zapsal do historie.
Letos připomínáme 100 let od počátku války, která měnila zásadním způsobem dějiny, lámala mnoho rekordů, přinášela zcela nové a do té doby neznámé způsoby vedení války a vyznačovala se ještě jednou zvláštností: Poprvé v dějinách se na českém území vojsko vzepřelo svým velícím tak, jako nikdy dříve. Dne 21. 5. 1918 se v Rumburku začala psát tragická historie, která málem změnila chod světových dějin.
Tuto prostřelenou známku jsem vykopal na jedné louce (dříve pole) v březnu roku 2012. Uvnitř jsem zahlédl nějaký lístek. Známku jsem zabalil do mikrotenového sáčku a dovezl svému synovi. Ten opatrně skoro 3 hodiny rozdělával ty dva lístky, které se nacházely uvnitř, aby je nepoškodil ještě více než kulka nebo střepina.
Rádi by jsem vás pozvali na dvě akce, první z nich je historická rekonstrukce bitvy u Znojma a druhá přednáška archeologů v Dolních Dunajovicích s Mgr. Balázsem Komoróczym, kterého řada hledačů může znát třeba s nedávného pořadu ČT Historie CZ
Dnes naposledy prolistujeme zápisník Josefa Melouna, abychom ještě jednou vzpomněli na 1. válku z pohledu českého vojáka v ruském zajetí. Začtěme se do řádek, které rukou psány, byly málem navždy ztraceny. A dost možná, že právě vy mi dnes pomůžete v pátrání po osudech nejen Josefa Melouna...
Dnes více poznáme Josefa Melouna, člověka, který své myšlenky vypsal na papír, aby nám zanechal svědectví této doby. Času, který nebyl příliš šťastný. Odloučení od blízkých bylo jistě hrozné. V zajetí si nemohl jen tak ulevit, svěřit se kdekomu se svými trápeními. Dost možná, že zápisník byl jediným jeho ventilem emocí a vnitřních trápení. V každém případě, Josef Meloun byl velmi citlivý člověk; z jeho textů i dnes můžeme cítit obrovské emoce. Chcete-li, začtěme se a přenesme o sto let zpět, abychom lépe poznali autora rukopisu a mohli se z jeho řádků poučit.
Jakmile jsem přijel domů a v rychlosti se pochlubil mé drahé polovičce, aniž bych se najedl, honem jsem položil sešit k topeni. Jak zvolna roztával, ihned jsem papír zlehounka a opatrně osušoval. Po drahné chvíli deník zvenčí rozmrznul a mohl jsem začít s druhou fází, tedy vlastním vysoušením a otevíráním jednotlivých listů.