Před nějakou dobou (již delší) jsem z ruského hledačského fóra stáhnul dva manuály. Byly určeny pro použití kořistní tedy německé munice sovětskými dělostřelci (jeden manuál je z roku 1943 a druhý 1946).
Bylo to neobvyklé setkání. Skupina hledačů s detektory kovu a německých detektivů se sešla na začátku dubna asi dvacet kilometrů jihozápadně od Stuttgartu v jednom z tamějších lesů, kde se mělo během druhé světové války zřítit americké bombardovací letadlo B - 24.
Tak jako již tradičně, každoročně, se ve dnech 4.-5. května 2012 budou konat kvildské slavnosti a kulturní akce s tématikou osvobození Kvildy spojeneckou armádou.
Dnes 15. června 1944 začala masivní invaze USA na ostrov Saipan v Marianském souostroví. Saipan je největším ostrovem Marian a pro americkou armádu znamenal strategický bod, který umožnil bombardérům s dlouhým doletem, B-29, zasáhnout Japonsko. Nyní s grantem od National Park Service vede archeolog Jennifer MCKinnon projekt průzkumu 12 mílového úseku pláže. Laguna sama je plná zbytků vozidel, zbraní a osobních věcí více jak 100.000 japonských a amerických vojáků.
Helena Krouská prošla za války třemi koncentračními tábory. Sice přežila, ale přišla o prarodiče i o svého prvního manžela. Helena se narodila v září 1921 ve Znojmě v české židovské rodině. Otec Josef Lampl pracoval jako zvěrolékař, maminka Anna, rozená Franklová, se starala o domácnost. Helena i její bratr František, přezdívaný Bibi, chodili do české obecné školy a do českého gymnázia, ale aby se dobře naučili i německy, měli výhradně německy mluvící vychovatelky.
Nikdo nemohl uvěřit německé verzi průběhu bitvy. „Jediné přejatelné vysvětlení byla zrada,“ tvrdí Glenys McDonald, ředitel neziskové organizace Nadace Sydney. Nečinnost při hledání vraku byla zapříčiněna neznalostí místa potopení Sydney. Tato situace podnítila vznik mnoha konpsiračních teorií jako bylo obvinění němců ze lsti či ilegáních poprav. A také australskou vládu za to, že se vše snaží ututlat nebo dokonce nad touto opercí drží ochranou ruku. Sktuečný výzkum začal až v roce 2008. I přes špatné počasí a technické potíže, se podařilo nalézt oba vraky během 14 dnů a to 14 mil od sebe v hloubce 8 000 stop. „Význam tohoto výzkumu pro pozůstalé se nedá podceňovat,“ říká John Perryman, vedoucí důstojík australského podmořského výzkumnického centra.