Ztěžka jsem otevřel oči a snažil se nadechnout čerstvého vzduchu. V uších mi hlasitě zvoní a krom toho neslyším vůbec nic. Když chci polknout, zjišťuji že má ústa jsou plná hlíny. Plivu ji na zem a snažím se rozkoukat okolo.
Počínaje dneškem se opět začala vydávat již druhá pamětní sada. Jako minule je zájem veřejnosti obrovský, na místě se tvoří naprosto hrůzostrašné fronty, tak přidám pár informací z dnešního rána, konkrétně z pobočky ČNB v Praze.
Už ani nevím, jak dlouho tady po tmě sedíme. Hodinky nemáme bohužel ani jeden. Mobil jsem si nechal v batohu a Martinovi vydržel jen chvíli, snad jen několik hodin, nevím. A signál stejně neměl. Když jsme usínali bylo něco před půlnocí.
První noc po dědově smrti je hrozná. Nemůžu usnout, vzpomínám na dědu a na černou rokli. Puls mě tepe ve spáncích jak kola vlaku mířícího do Sudet. Musím se tam vrátit, ještě jednou se tam prostě musím vrátit. Nemám klidu, protože někde v povědomí mě neustále tlačí pocit, že jsem tam něco přehlídnul. Něco tam určitě ještě musí být!
Dlouho jsem váhal, zda se s vámi o tento příběh mám podělit či ne. To co začal můj děda, to já dokončil. Jsem dnes jediný kdo o tom místu a o tom, co je s ním spjato, ví. Jak rád bych to nevěděl, zapomenout se mi ale nedaří.
Důležitý text pro všechny co s detektorem začínají, nebo si v něčem nejsou jistí od vedoucího servisu lovcepokladu Bc. Dis. Petra Zuklína (na LP jako Jaccob).
Sběratelé starého umění nejen v Anglii zbystřili pozornost: Chystá se vzácná aukce více než padesáti zlatých a stříbrných prstenů různých časových období a kultur, které údajně nakupoval v aukcích bývalý zaměstnanec plynárny...
Tak jsem se zase vydal na území, kde rýžovali zlato kelti. Auto jsem zaparkoval jako vždy na kraji lesa, hodil jsem bágl na záda, lopatu do ruky, klobouk do čela a vyrazil jsem k potoku.
Advent je doba, kdy by všichni lidé měli zpomalit a celou tuto dobu až do Vánoc prožít v poklidu. Nevím proč a kdo tedy vymyslel firemní večírky, které se právě těsně před svátky konají. I v naší firmě každoročně takové večírky probíhají a většinou místo konání vybírá můj nadřízený. A tak jednou, když jsme spolu diskutovali o tom nastávajícím, navrhl jsem mu jeden sklípek blízko mého bydliště....